Sborník Svět knihy Praha 2018
Skončil 24. ročník největší české knižní a literární akce.Ve Sborníku si můžete připomenout něco málo z toho, co zajímavého přinesl. Číst více
Absolvent Amsterodamské univerzity v oboru český jazyk a literatura, je překladatel a literární agent. Do nizozemštiny přeložil téměř padesát knižních titulů a kromě toho v menší míře i povídky, divadelní tvorbu a poezii. V nizozemské jazykové oblasti, která v Evropě kromě Nizozemska zahrnuje i vlámskou část Belgie, uvedl autory jako Petra Hůlová, Jáchym Topol, Patrik Ouředník, Marek Šindelka nebo Markéta Pilátová. Pro nakladatelství Voetnoot řídí edici Moldaviet (Vltavín) zaměřenou na krátké české prózy – od klasiky po současné autory. Vedl také kurs literárního překládání z češtiny na amsterodamské překladatelské škole VertalersVakschool. Za překlad románu Jáchyma Topola Kloktat dehet (Spoelen met teerzeep) získal v roce 2007 cenu Aleidy Schotové (pro překlad ze slovanských literatur). V roce 2008 mu za šíření české literatury v cizině udělila Obec spisovatelů cenu Premia Bohemica. Jako „vyslanec české literatury“ v nizozemské jazykové oblasti byl v roce 2015 odměněn překladatelskou cenou Nizozemského literárního fondu (Letterenfonds Vertaalprijs). S manželkou Magdou de Bruin Hüblovou založil v roce 2003 literární agenturu Pluh, která zastupuje světová překladatelská práva tuctu českých autorů. Za dobu trvání agentura zprostředkovala zahraniční vydání několika set českých titulů po celém světě.
Literární a divadelní historička a kritička, editorka, překladatelka, emeritní profesorka germanistiky a komparatistiky na University of British Columbia, Vancouver. Pochází z Místku.V roce 1948 odešla Markéta s rodiči do Kanady. Posléze získala stipendium na univerzitě v Torontu (MA 1955, Ph.D. 1957). Stala se profesorkou germanistiky a komparatistiky na University of British Columbia ve Vancouveru. Publikovala práce o současné české, německé a polské literatuře. Provdala se za polského filozofa a politologa W. J. Stankiewicze. Jezdila do Československa každoročně od roku 1975 až do roku 1989, s velkou statečností umožňovala kontakty mezi zakázanými spisovateli a jejich přáteli na Západě, díla zakázaných autorů připravovala k vydání v zahraničí, psala o nich, překládala, mj. spolupracovala také s divadlem Touchstone Theatre Company ve Vancouveru jako dramaturgyně a poradkyně pro české hry. V roce 1988 obdržela zcela tajně od českých spisovatelů disidentů – Řád české knihy – Ordo libri bohemici. Své stati o českých autorech –dramaticích publikovala např. v knize The Silenced Theatre: Czech playwrights without a stage. Toronto: University of Toronto Press 1979. Svazek obsahuje texty: Václav Havel, Pavel Kohout, Ivan Klíma, Josef Topol, Ladislav Smoček ad. Uspořádala mj. svazky: The Vaněk plays: four authors, one character. Vancouver: University of British Columbia Press 1987. Good-bye, samizdat: twenty years of Czechoslovak underground writing. Evanston: Northwestern University Press 1992. Critical essays on Vaclav Havel. New York: G. K. Hall 1999. V roce 1993 vyšel k poctě paní Markéty svazek Literature and Politics in Central Europe. Studies in Honour of Marketa Goetz-Stankiewicz. Svými texty do něj přispěli např. Ivan M. Havel, Zdeněk Neubauer, Ivan Klíma, Vilém Prečan, Jiřina Šiklová, Josef Škvorecký ad. S Paulem Wilsonem připravuje knihu Havel on Theatre.
Paní Markéta Goetz-Stankiewicz přispívá po mnoho desetiletí k šíření a propagaci české literatury.
Narodil se ve Vitebsku, vyrůstal v Minsku. V roce 1994 absolvoval prestižní Běloruské humanitární lyceum, dalších 5 let studoval běloruskou filologii na minské univerzitě a samostatně také češtinu (bohemistika jako obor vznikla na univerzitě v Minsku až v r. 1996). Po absolvování univerzity v r. 1999 zde začal učit češtinu, později i slovenštinu, překladatelství a další slavistické disciplíny až do r. 2010 s dvouletou přestávkou, kdy působil na univerzitě ve Vídni. Od studentských let spolupracuje s významnými běloruskými časopisy a novinami, zpočátku jako jazykový korektor, záhy jako redaktor, překladatel, editor. V r. 2005 založil a rediguje edici Česká sbírka v nakladatelství Lohvinau, v níž bylo dosud vydáno 10 knih českých autorů. Inicioval vznik zatím jediné překladatelské ceny v Bělorusku a po několika letech se stal i jedním z jejích laureátů za své překlady básní Václava Hraběte.
V jeho překladech vyšla prozaická a esejistická díla Jáchyma Topola, Václava Havla, Bohumila Hrabala, Michala Viewegha, Václava Černého, Josefa Škvoreckého, Jiřího Kratochvila, Evy Kantůrkové, Jana Pelce, Petra Šabacha, Miloše Urbana, Petry Dvořákové, Markéty Pilátové, divadelní hry Václava Havla a Josefa Topola, básně Václava Hraběte, Františka Halase, Karla Šiktance, Radka Fridricha, Radka Malého, Marie Šťastné, Natálie Paterové, knihy pro děti od Miloše Macourka, Ondřeje Sekory, Karla Čapka, Ivy Procházkové. Od r. 2011 žije v Brně, učí češtinu pro cizince, na dálku koordinuje vydávání běloruských překladů českých i jiných zahraničních autorů v Minsku a dále aktivně překládá a rediguje.
Germanista světového jména, překladatel, spisovatel, esejista a emeritní profesor prestižní Yaleovy univerzity v New Haven. Autor významných prací o starší i moderní německé literatuře a zároveň znalec české historie a kultury, překladatel Babičky Boženy Němcové a Halasových a Ortenových básní. Narodil se v Praze roku 1922 v česko-německé rodině. Jeho otec byl režisérem a dramaturgem v tehdejším pražském Německém divadle. V tomto prostředí se Petr Demetz již od dětství setkával s řadou pražských německých intelektuálů. Na Karlově univerzitě vystudoval religionistiku, germanistiku a bohemistiku a v roce 1948 dosáhl doktorátu. O rok později za dramatických okolností opustil republiku a emigroval do Německa. Zde krátce působil v kulturní redakci Svobodné Evropy, kde byl jeho kolegou Pavel Tigrid. Ve studiu germanistiky a srovnávací literatury pokračoval na univerzitách ve Švýcarsku, Anglii a USA. Od roku 1953 žije v USA.
V posledních letech česky vyšlo: T. G. Masaryk, Polemiky a eseje (Rakouské kulturní forum, 1995), České slunce, moravský měsíc: eseje a vzpomínky (Tilia, 1997), René: pražská léta Rainera Marii Rilka (Aula, 1998), 1909: aeroplány nad Bresciuou (Prostor, 2003), Dějiště: Čechy (Paseka, 2008), Praha ohrožená 1939–1945 (Mladá fronta, 2010), Praha černá i zlatá (Prostor, 2012).
Paul Wilson je překladatel, redaktor, rozhlasový produkční a spisovatel, který žil v Československu v letech 1967–1977, kde se naučil česky a vystupoval jako člen undergroundové skupiny Plastic People of the Universe. Po svém vyhoštění z Československa spoluzaložil hudební společnost Boží Mlýn, v níž vydával alba skupiny Plastic People a dalších českých undergroundových kapel a hudebníků. Paul Wilson přeložil přes 30 děl české literatury do angličtiny včetně stěžejních děl Václava Havla, Josefa Škvoreckého, Ivana Klímy a Bohumila Hrabala. Kolekce jeho esejí a článků věnovaných českým tématům vyšla pod názvem Bohemian Rhapsodies v nakladatelství Torst (2012). V současné době pracuje na překladu raných povídek Bohumila Hrabala, spolupracuje na antologii Havlových divadelních textů.
Autorka se narodila roku 1923 v pražské židovské rodině. V červenci 1942 byla deportována do Terezína, odtamtud v prosinci 1943 do Osvětimi a poté do Německa. Osvobození se dočkala v Bergen-Belsenu. Po návratu pracovala v Praze jako překladatelka. V roce 1948 se vystěhovala do Izraele, kde více než třicet let působila jako novinářka (převážně pro přední hebrejský deník Davar). V letech 1985–1994 vyučovala žurnalistiku na telavivské univerzitě. Přeložila do hebrejštiny řadu českých autorů (Hašek, Kundera, Hrabal, Havel, Weil aj.). Je autorkou několika monografií, knih esejů a fejetonů. Publikovala také závažné historické studie o osudu českých Židů v holocaustu. Dlouhodobě se zabývá historií terezínského ghetta. Do češtiny byla přeložena její monografie o Jakobu Edelsteinovi, dále vyšly: kniha vzpomínek Víc štěstí než rozumu, Drobné útěchy, Mezi námi řečeno (o tom, jak mluvili Židé v Čechách a na Moravě), následovalo Rodinné dědictví (o jménech Židů v Čechách a na Moravě), Boží hody (o tom jak jedli Židé v Čechách a na Moravě) a Potulné kořeny (o životě autorky, česko-židovských vztazích, spolužití během nacistické okupace). Za své původní i překladatelské dílo získala řadu významných ocenění. Ruth Bondyová zemřela v Ramat Ganu 14. 11. 2017.
Od r. 1976 roku svázán s polskou a československou demokratickou opozicí, mj. byl prostředníkem v prvních kontaktech mezi Komisí kolektivní sebeobrany - Komisí na obranu dělníků a Chartou 77.
V letech 1977–89 spolupracoval s polskými nezávislými periodiky a ilegálními nakladatelstvími,
v 80. letech pak s československými emigračními časopisy: Svědectví (Paříž), Rozmluvy (Londýn) a Obrys (Mnichov). V letech 1984–89 působil jako redaktor nezávislého literárního časopisu Wezwanie. Jeho publicistické texty, rozhovory a literární překlady byly otištěny v nezávislém tisku, mj. v periodikách Zapis, Puls, Biuletyn Informacyjny, Przegląd Humanistyczny, Tygodnik Wojenny, Tygodnik Mazowsze, Tygodnik Małopolskiego, Obecność, Obóz, Wezwanie aj.
Knižní překlady české literatury (mj. Havel, Kundera, Škvorecký, Hrabal, Kohout) publikoval v nezávislých vydavatelstvích, např. NOWA, Przedświt a Krąg; po roce 1989 mj. v nakladatelstvích Świat Literacki, Pogranicze, PIW, Czarne, Atut a Znak. Je autorem knížky Vyhnanci – obsahující rozhovory s českými spisovateli v emigraci. V roce 1988 obdržel Cenu Solidarity za kulturní přínos (pol. Nagroda Kulturalna Solidarności). Jagodziński je rovněž autorem výboru publicistických a esejistických textů Adama Michnika Sokratův stín / Sokratov tieň (Brno/Bratislava 1998) a spoluautor (společně s Antoni Pawlakem) druhého výboru textů téhož autora Zlosť a hanba / Harag és szégyen (Bratislava/Budapest 2006).
share
tweet this
+1